Historie

Kanárské ostrovy jsou staré 16 miliónů let a o jejich vzniku se vedly velké vědecké spory. Nejsou ani odlomenou částí afrického pobřeží, ani zbytkem potopeného kontinentu, ale vznikly vlivem sopečné erupce. O vzniku ostrovů se traduje jedna krásná báj. Při zničení Atlantidy výbuchem sopky a zemětřesením se celá vyspělá civilizace potopila do moře a katastrofu přežila jen jediná bílá holubice, která vzlétla nad Atlantický oceán. Když viděla, jaká tragédie postihla její rodnou zemi, uronila třináct slz a právě z nich se zrodilo třináct kanárských ostrovů.

O prehispánském obyvatelstvu ostrova Lanzarote se dodnes vedou debaty. Nejstarší teorie hovoří o osídlení Afričany během raného neolitu, zatímco nejnovější názory říkají, že ostrov začal být osidlován až libyjskou civilizací, ne dříve než v 7. st. př. Kr. Je pravděpodobné, že ostrovy znali už staří Féničané, Punové a Římané.

Expanze Evropanů ve středověku se datuje od příjezdu Benátčana Lancelotta Malocella roku 1312, po němž ostrov dostal své jméno. Proces dobytí jako takový a následná kolonizace začaly až roku 1402 Juanem de Bethencourtem, který založil první centrum v Rubikonu na jihu ostrova. Podle smluv bylo dobytí přiznáno kastilskému králi a posvěceno papežem, který zde dle práva jmenoval biskupa. Rubikon se stal prvním biskupským sídlem a zároveň hlavním městem Kanárských ostrovů.